Japonsko očima turistů

Japonsko je stát ve východní Asii, v Tichém oceánu. Tvoří ho 14 125 ostrovů, čtyři největší jsou Hokkaidó, Honšú, Šikoku a Kjúšú. Země je z velké části hornatá, nejvyšší horou je Fudži (3776). Jelikož se Japonsko nachází na hranici tří tektonických desek, dochází zde poměrně často k zemětřesením, která mohou následně vyvolat vlny tsunami. Země je rozdělena na 47 prefektur v osmi regionech, přičemž Hokkaidó je nejsevernější prefektura a Okinawa nejjižnější. Hlavním městem Japonska je Tokio.

Výstavu fotografií Japonsko očima turistů tvoří úvodní plakát ve formátu JPG a 18 plakátů ve formátu PDF, vy si můžete prohlédnout 4 z nich. Na panelech najdete fotografie těchto měst a památek: Tokio, Jokohama + Kamakura, Jamanouči + Fudži, Kjóto, Udži + Nara, Kója, Himedži, Hirošima, Mijadžima, Ebino, Sakuradžima + Kagošima, Nikkó, Do výstavy jsou vloženy 4 plakáty s těmito tématy: Doprava, Japonci, Japonská kuchyně, Japonský venkov. Stránkou vás provází ukázka z blogu manželů Nyklových (nyklovi.cz).

Upozorňuji všechny zájemce, že výstava není zpracována profesionály. 

PROHLÍDKA KJÓTA

Večer má být procházka po Kjótu. Kateřina navrhla na večeři nějakou svou oblíbenou placku a my ostatní říkáme, že "proč ne". Vyrazit se má v 7,00, na večeři tedy dojde mezi až 8 a 9 hodinou. Zdá se nám to dost pozdě, jdeme si raději koupit večeři do nedalekého obchodu. Já se ale nakonec přece jen vydám na slibovanou večerní procházku (Anička zůstala v hotelu). Kateřina nás táhne úzkými uličkami, kde neztratit se jeden druhému není velký problém. Naštěstí jsme to absolvovali bez maléru. Procházíme kolem nočních podniků s programem pijáckým i (pravděpodobně) erotickým. Přes málo osvětlené nábřeží se nakonec dostaneme do uličky, kde prý lze zahlédnout i gejšu, spěchající do práce. K tomu nám Kateřina vykládá, že ani v minulosti, natož teď gejša (správně "geiko") není prostitutka a tradovaná zkazka, že po druhé světové válce se američtí námořníci tahali s gejšami, je pomluva: tahat se mohli, ale kimono ještě nesymbolizuje gejšu, jen Japonku. Gejša je společnice na úrovni, která baví mužskou společnost. Je vzdělaná, umí nejméně 2 jazyky. Sex se sice nevylučuje, ale není prodejný, "chtít" musejí oba. Dnes prý se ustálila praxe, že večer s gejšou je tak pro 30 chlapů rozsazených kolem různých stolů. Večer stojí per person ekvivalent cca 6000 Kč. Jedna společnice pak obchází ty stoly a u každého prohodí několikrát za večer pár vět na požadovaná témata. Katka to zhodnotila lapidárně: "Za ty prachy si teda moc nepokecáte". A co do vzhledu, no, gejša má co nejvíc potlačit druhotné pohlavní znaky. Z toho důvodu se pohybuje v tuhém hedvábí, zdatně připomínajícím ocelový plech. V tomto úboru je stažena různými umnými dámskými mučidly, takže celkově připomíná kůl v plotě. Gejš je údajně v celém Japonsku tak 20 000 a o večer s nimi je prý docela tahačka. Gejša (geiko) má učednici (možná nástupkyni) jménem maiko. Učení trvá 5 let, dámy se odlišují oblečením. První rok učení nesmí mít maiko žádný kontakt se svojí rodinou, tedy je řeholnicí v pravém slova smyslu.