Nepál - tajemné království Mustang

OD KOZÍHO CHLÍVKU ZPĚT DO CHHUSANGU

Vstává se v 6:30. Slunce na tábořiště zatím nesvítí, pročež je docela zima. Dohadujeme se, zda sem dopadnou sluneční paprsky dřív, než odejdeme nebo až v době, kdy budou sbalené stany. Vycházíme s Aničkou raději hned po snídani, je nám totiž zima a chceme získat náskok před ostatními. Ostatně manželce se nechce na hřbet koně. Cesta začíná krátkým prudkým stoupáním. V čistém vzduchu je vidět, že na kopci už je pěkně a že nám brzy bude teplo. Nahoře se proto odstrojujeme, teplé oblečení by nám v další cestě jenom překáželo. V tomto bodě dnešní trasy nás většina ostatních dohání.

Cesta dál vede střídavě nahoru a dolů. Po chvíli Aničku dochází pronajatý kůň s průvodci. Asi hodinu a půl na něm jede, pak před kratším nebezpečně vyhlížejícím sestupem raději sesedá a dál jde zase pěšky. Významné stoupání už nás dnes stejně nečeká. O to horší bude bohužel sestup. Ještě před ním na všechny čeká Prokop a Puru u jednoho riskantního místa. Koně ho obcházejí vrchem, asi by tu opravdu neprošli. Prokop jde ty dvě stovky metrů tam a zpátky celkem 8x: každému z nás krok za zády. Uklidňuje své klienty milým prohlášením, že to nedělá rád, ale pokud uklouzneme, srazí nás k zemi, abychom nespadli do propasti. Prý už to v minulosti provedl více klientům a není v tom nic osobního. To skutečně uklidní!

Dále cesta začíná mírně klesat. Máme příležitost obdivovat a fotit výhledy, které by pravověrného horolezce patrně uvedly do stavu nirvány, jako je Daulaghiri, obě Annapurny a další. Následuje ovšemže sestup, který v první fázi nebezpečně připomíná spíš skálolezení. Před zahájením sestupu se všichni sejdeme, pro jistotu se při pohledu do díry rozloučíme a pak opatrně sestupujeme. Místy je to opravdu "trochu horší" terén, ale po překonání drolivých míst už je sestup hlavně otravně dlouhý.

Přicházíme do Chhusangu (2980 m), kde předpokládáme brodění, jako při cestě opačným směrem. Je tu ale provizorní lávka (no - teda spíš fošna přes vodu), takže řeku překonáváme suchou nohou. V Chhusangu nás čeká oběd. Poslední přichází Anička s Prokopem a Puruem, kteří ji doprovázeli při sestupu. Jsou na místě asi v půl třetí. Odpoledne odpočíváme. Večeříme v půl sedmé.

Z CHHUSANGU DO MUKTINATHU

Snídáme v sedm. Včera si Prokop stěžoval Arjunovi na podivné chuťové kombinace při snídaních (sladké k slanému, sladká vejce), tak dnes dostáváme slané čapáti se slanou vaječnou omeletou, což všichni náležitě oceňují. Dostáváme balíček na cestu.

Skupina se dnes rozděluje. Většina půjde přes sedlo Gyi La (4077 m) do Muktinathu (3760 m). Ivan jde do Kagbeni, kde se ubytuje v nějakém hotýlku a zítra samostatně dorazí do Jomsomu. Do Kagbeni půjde také Anička s Puruem, kteří přijedou nahoru do Muktinathu džípem. Jeden z koňáků půjde s jedním zvířetem přes Kagbeni do Jomsomu, aby odvezl nashromážděné odpadky a další již nepotřebné věci, stejně jako Ivanův batoh. Také je potřeba v Kagbeni skupinu odregistrovat z Mustangu, což dostal pro změnu za úkol Puru. Fasuje od nás proto všechny potřebné permity. Jenom Ivan a Anička potřebují s sebou také permit na Annapurna okruh. Mimo Mustang už se naštěstí nemusí turisté pohybovat v organizovaných skupinách. Skupinou se v Mustangu rozumí alespoň 2 turisté a jeden místní průvodce. A to odštěpená část výpravy také splňuje. Silnice do Kagbeni prý už byla proražena a v důsledku toho není potřeba lézt přes kopec jako při cestě do Lo-Mantangu. Kůň se cestou nějak naštval a shodil pytel s odpadky a prázdný kanystr a už si to nechtěl nechat naložit, tak to museli nést koňák s Puruem.

Zbytek skupiny se drápe do sedla. Převýšení je tentokrát 1200 metrů. I domorodí nosiči říkají, že kopec "dá zabrat" a nepletou se. Je to sice "jen kopec", ale nějak mu chybí konec, nebo co! Nahoře si posléze gratulujeme k největšímu převýšení za dopoledne a scházíme trochu níž na oběd, protože v sedle to příšerně protahuje. Krátce po odchodu se Prokop poklusem do sedla vrací ještě jednou, aby zde na stožár pověsil šálu od krále: správně má každý, kdo překoná nějaký významný výškový bod, na něm nechat něco, čeho si považuje. Arjun mezitím zase kecá do mobilu. Díky tomu ale dostáváme zprávu, že odštěpenci jsou už v Kagbeni. Ivan se ubytoval v lodži, koňák pokračuje se vzdorovitým koněm do Jomsomu a Puru s Aničkou čekají na džíp nahoru do Muktinathu. Cesta džípem stojí turistu 700 rps a Nepálce pochopitelně 350 rps, obojí musí Anička zaplatit. Džípem trvá cesta po prašné silnici asi hodinu a půl. Cestou mají Anička s Puruem příležitost pozorovat naši hlavní skupinu, jak přechází lanový most pod Muktinathem, kde se všichni až na Ivana zase scházíme. Společně jdeme k hotelu, u něhož jsme si rozbili tábor.

Mám už druhý den oteklý palec u nohy. Bolel mne už včera, ale předpokládal jsem, že při výstupu to nebude vadit. Chyba lávky! Poslední sestup ze sedla ho asi už jen dorazil. Ještě že to počkalo až sem! V noci budu muset příšerně naběhlý, rudočerný bolák za nehtem propíchnout jehlou, což zacáká celý jeden obvaz hnisem a sraženou krví. Ráno to ještě vylepším tím, že ránu znova propíchnu, provleču jím jehlou niť a tu nechám 3 dny z odumírající kůže čouhat jako drén. Čekal jsem, že u toho budu čůrat a skučet bolestí, ale kupodivu to vůbec nebolelo (nehet u palce pak slezl za měsíc po návratu). Zítra to proto jasně vidím na džíp do Jomsomu už proto, že cesta dolů bude prudká, dlouhá a ještě se bude několikrát brodit, což se zhnisaným palcem nechci riskovat. Odpočívám proto ve stanu, zatímco ostatní jdou na prohlídku zdejšího klášterního okrsku. Před odchodem u čaje pobaveně pozorují (pravděpodobně korejskou) rodinu, která se krmí výhradně z vlastních, speciálně dovezených zásob, aby se tady snad neotrávila! Starší Korejce se po těch importovaných dobrotách udělá tak blbě (spíš je to ale z výšky), že ji na cestě z restaurace podpírá celá rodina. I Anička se vrací z vycházky před ostatními, je jí prý nějak těžko. Možná za to může rychlá změna výšky při drncání džípem do kopce.

V sedm večeříme. Po večeři jdeme do místního baru Bob Marley, kam Prokop pozval Arjuna "po evropsku" na obchodní večeři. Popíjíme zdejší pivo a whisky Black Peper, nealkoholici pak masala tea.